V dnešní době se stále více lidí potýká s inzulinovou rezistencí, tedy stavem spojeným s poruchou energetického metabolismu a narušenou citlivostí na hormon inzulín. Inzulinová rezistence přitahuje pozornost lékařského výzkumu již téměř sto let. Hormon inzulín vylučovaný slinivkou břišní, zastává klíčovou úlohu v metabolizmu sacharidů a tuků. Jeho hladinu v těle ovlivňuje zejména strava. Z makroživin nejvíce zvyšují hladinu inzulínu sacharidy, tuky ho ovlivňují minimálně a bílkoviny ho zvyšují jen mírně, přičemž zároveň stimulují produkci glukagonu, hormonu s antagonistickým účinky, než má inzulin. Tento komplexní syndrom nejenže ovlivňuje energetickou rovnováhu v těle, ale zvyšuje riziko vzniku vážných onemocnění, jako jsou diabetes typu 2, kardiovaskulární choroby nebo dokonce některé formy rakoviny. V našem dnešním článku se zaměříme na podstatu inzulinové rezistence, faktory ovlivňující její vývoj a jaké kroky můžeme podniknout k prevenci a řízení tohoto stavu pro zachování dlouhodobého zdraví.
INZULIN A JEHO ÚLOHA V TĚLE
Inzulín, produkovaný hormonálními buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, hraje klíčovou roli v regulaci hladiny cukru v krvi. Nejprve se produkuje jako neaktivní forma známá jako proinzulín, která se později přeměňuje na aktivní formu inzulínu odštěpením C-řetězce. Tento inzulín je pak vylučován do krevního oběhu, přičemž množství inzulínu vylučovaného do krve koresponduje s hladinou glukózy. Tělo udržuje dynamickou rovnováhu mezi hladinou cukru a množstvím inzulínu.
Při příjmu potravy se zvyšuje vylučování inzulínu do krve podle glykemickému indexu a glykemické nálože této potraviny. Naopak při hladovění klesá hladina cukru v krvi pod normální úroveň a tělo pak začne využívat alternativní zdroje energie, jako je glukóza z jaterního glykogenu, který je štěpen hormonem glukagonem.
Inzulín aktivuje mechanismy ve svalových buňkách, které umožňují přímé využití glukózy jako zdroje energie a také pomáhá transportovat glukózu dovnitř buněk. To má významný dopad na regulaci tělesné hmotnosti, protože inzulín podporuje ukládání glukózy ve formě glykogenu v játrech v období přebytku cukru v krvi a její využití v období nedostatku. Každá buňka má však omezenou kapacitu pro příjem glukózy. Když je tato kapacita naplněna, buňky se stávají rezistentními vůči inzulínu, což vede k hromadění cukru v krvi (hyperglykémii). Tělo pak reaguje zvýšenou produkcí inzulínu, ale nakonec ani vysoké koncentrace inzulínu nepomohou s přesunem nadbytečných živin do buňky. Glukóza a další živiny jsou pak ukládány do tukové tkáně, což vede k nárůstu tělesné hmotnosti.
INZULINOVÁ REZISTENCE
Pokud naše strava obsahuje sacharidy např. ve formě sladkostí, pečiva, těstovin, obilovin nebo škrobové zeleniny, dochází v těle k jejich přeměně na glukózu. Vysoká hladina glukózy v krvi (hyperglykémie) může být toxická, proto se tělo snaží co nejrychleji ji snížit. Jak toho dosáhne? Díky inzulínu se glukóza rozvádí do tkání a buňek k okamžité spotřebě energie a přebytek se ukládá pro pozdější využití, nejprve ve formě glykogenu v játrech a svalech. Průměrný dospělý jedinec může uložit maximálně 350 až 500 gramů glykogenu, což představuje asi 2000 kalorií. Když jsou tyto zásoby plné, přebytečná glukóza se přeměňuje na mastné kyseliny, které se ukládají do tukových buněk, které mohou téměř neomezeně růst.
Nekvalitní strava, častá konzumace potravin s vysokým obsahem cukru a pravidelné občerstvování se sladkými pochoutkami mohou v průběhu času vést k vzniku inzulínové rezistence. Neustálé zaplavování krevního oběhu vysokými hladinami glukózy způsobuje častější stimulaci slinivky k produkci inzulínu. Tento systém však může dosáhnout své hranice, buňky našeho těla přestanou na inzulín reagovat a nepřijímají glukózu z krve tak, jak by měly. Slinivka následně produkuje více inzulínu, aby zvládla přebytečnou glukózu v krvi, čímž dochází k chronickým vysokým hladinám tohoto hormonu, což vede k dalším zdravotním dysbalancím a chronickým obtížím.
PŘÍZNAKY A DŮSLEDKY INZULINOVÉ REZISTENCE
Pokud trpíte inzulinovou rezistencí, inzulín nepracuje tak efektivně, jak by měl. Potřebujete ho více než člověk s citlivějším vztahem k inzulínu, aby dosáhl stejného účinku. Když inzulín nefunguje optimálně, jeho schopnost transportovat glukózu z krve do tkání slábne a hladina glukózy v krvi stoupá, což vede k hyperglykémii. Ale proč je vysoká hladina cukru v krvi špatná?
Vysoká hladina cukru v krvi brání endoteliálním buňkám (umístěným na vnitřní straně cév) v produkci oxidu dusnatého. Tento oxid je vazodilatátor, což znamená, že pomáhá cévám rozšiřovat se, aby se přizpůsobily zvýšenému průtoku krve a snížily napětí. Bez dostatečného množství oxidu dusnatého jsou naše cévy náchylnější ke zúžení, což zvyšuje krevní tlak a výrazně zvyšuje riziko srdečních onemocnění a aterosklerózy.
V mozkových buňkách během hyperglykémie dochází k omezení průtoku krve, což znamená, že mozkové buňky nejsou dostatečně zásobeny živinami a kyslíkem.
Hyperglykémie také snižuje buněčnou hmotu, vyvolává oxidační stres a ovlivňuje funkci buněk v samotné slinivce břišní. Jelikož je právě slinivka zodpovědná za vylučování inzulínu, který má regulovat hladinu glukózy v krvi, vytváří se začarovaný kruh, který může mít katastrofální důsledky.
Příznaky inzulinové rezistence mohou být různorodé a projevovat se různými způsoby u jednotlivých lidí. Mezi běžné příznaky patří:
- Pocit slabosti a únavy, hlavně po jídle: Neustálé pocity vyčerpání a únavy i při adekvátním odpočinku mohou být známkou inzulinové rezistence. Tento stav může být způsoben narušenou schopností buněk využívat glukózu jako zdroj energie.
- Abdominální obezita: Inzulinová rezistence často vede k nárůstu tělesné hmotnosti, zejména v oblasti břicha. Pokud se postavíte zpříma, skloníte hlavu dolů a vidíte svoje břicho, trpíte pravděpodobně hyperinzulinémii (zvýšenou hladinou inzulínu v krvi), která automaticky vede k inzulinové rezistenci.
- Potíže se spánkem: Poruchy spánku, jako je nespavost nebo přerušovaný spánek, mohou být spojeny s inzulinovou rezistencí. Tento stav může ovlivňovat hormonální rovnováhu a snižovat kvalitu spánku.
- Zvýšená hladina cukru v krvi: Jedním z hlavních příznaků inzulinové rezistence je zvýšená hladina cukru v krvi (hyperglykémie). To může vést k prediabetu nebo diabetu 2. typu.
- Změny v kůži: Potíže s kůží, akné, mykózy, zhoršené hojení ran, tmavé skvrny kůže v podpaží, tvorba drobných fibromů na kůži. Někteří lidé s inzulinovou rezistencí mohou mít sklony k akné, tmavým skvrnám na kůži (akantóza nigricans) nebo k jiným kožním problémům.
- Nadměrná chuť k jídlu: Inzulinová rezistence může způsobit nadměrnou chuť k jídlu, zejména k sacharidům a sladkým potravinám.
- Hormonální nerovnováha: Inzulinová rezistence ovlivňuje hormonální rovnováhu v těle, což může vést k problémům s menstruací u žen nebo k problémům s erekcí u mužů.
- Závažná onemocnění: Inzulín, látka podporující růst, a rakovina, onemocnění spojené s nekontrolovaným buněčným růstem, jsou úzce propojené. Hyperinzulinémie, tj. vysoká hladina inzulínu v krvi, je známým rizikovým faktorem většiny vážných onemocnění.
I když inzulín není jediným faktorem zodpovědným za vznik těchto onemocnění, jeho vliv je nepopiratelný a znepokojivý. Studie naznačují, že ženy po menopauze s genetickými variantami souvisejícími s inzulinovou rezistencí a hyperinzulinémií mají vyšší riziko onemocnění tlustého střeva a konečníku. Navíc se u pacientek s rakovinou prsu byla zjištěna snížená účinnost chemoterapie v případě hyperglykémie.
Lidé s genetickou predispozicí k hyperinzulinémii mají zvýšené riziko vzniku onemocnění slinivky břišní, zatímco diabetici, kteří podstupují inzulínovou terapii, čelí zvýšenému riziku onemocnění jater. Tyto souvislosti poukazují na důležitost udržení rovnováhy hladiny inzulínu v těle a zdůrazňují potřebu prevence a léčby inzulinové rezistence a souvisejících stavů.
- Alzheimerova choroba: Čím více jste odolní vůči inzulínu, tím menší cerebrovaskulární reaktivitu projevujete. Cerebrovaskulární reaktivita je schopnost mozkových krevních cév zajistit dostatečné prokrvení mozkových buněk, a její nedostatek může být předzvěstí blížící se demence.
Alzheimerova choroba a další formy demence jsou charakterizovány inzulínovou rezistencí mozku. Někteří odborníci dokonce Alzheimerovu chorobu označují jako cukrovku III. typu, kvůli její úzké souvislosti s inzulínovou rezistencí. Pacienti trpící Alzheimerovou chorobou mívají často vysokou hladinu cukru v krvi, ale jejich neurony jsou tak odolné vůči účinkům inzulínu, že nedokáží využít dostupnou glukózu k získání energie. Proto se mnozí z postižených uchylují ke keto dietě, jelikož ketony poskytují alternativní zdroj paliva, který může být využit i mozkem odolným vůči inzulínu.
- Srdeční onemocnění
Oproti většině dalších faktorů je inzulínová rezistence samostatným předpovědním faktorem pro riziko srdečních onemocnění. Jedním z nejlepších indikátorů tohoto rizika je poměr HDL cholesterolu k triglyceridům, který přesně ukazuje na inzulínovou rezistenci. Čím nižší je hladina HDL a čím vyšší jsou triglyceridy, tím je pravděpodobnější, že budete rezistentní na inzulín.
Navíc inzulínová rezistence může zvyšovat riziko srdečních onemocnění tím, že zvyšuje krevní tlak a snižuje funkci endotelu. To vede k horší schopnosti cév reagovat na stresory a zvyšuje jejich zranitelnost vůči ateroskleróze.
- Zvětšená játra, steatóza, steatohepatitida až steatofibróza jater, NALD – nealkoholocké onemocnění jater
- Podrážděnost, výkyvy nálad, sklony k depresím
- Pocit „mozkové mlhy“, pokles schopnosti se soustředit, zapomínání, migrény
- Chuť na sladké, bažení po sladkém a po jídle
- Nepravidelná menstruace, polycystická ovaria, hirzutismus (výskyt maskulinního typu ochlupení u žen), neplodnost (i u mužů)
JAK ZMĚŘIT INZULÍNOVOU REZISTENCI
Níže jsou uvádím přehled nejdůležitějších testů pro posouzení inzulínové rezistence:
Glykovaný hemoglobin A1c (HbA1c)
Test využívá objemu glykosylace u červených krvinek a poskytuje hrubý odhad hladiny glukózy během života červených krvinek (cca tři měsíce).
Hladina HbA1c mezi 5,7 % a 6,4 % je považována za diagnostickou pro pre-diabetes.
Hladina HbA1c 6,5 % nebo vyšší odpovídá diagnóze diabetu.
Stanovení hladiny glykovaného ohemoglobinu je dobře zavedenou metodou pro diagnostiku pre-diabetu. Studie ukázaly, že test HbA1c je významně citlivější při detekci raných abnormalit v metabolismu glukózy než hladiny glukózy na lačno, protože zachytává vzestup hladiny cukru v krvi, který nastává po velkých jídlech. Tyto velké vrcholy glukózy po jídle zvyšují glykosylaci červených krvinek a zvyšují hodnotu HbA1c, zatímco měření hladiny glukózy na lačno tuto časnou změnu v metabolismu glukózy nezachytí.
Poznámka:
Jakékoli poruchy, které změní velikost červené krvinky nebo ovlivní rychlost oběhu červených krvinek, výrazně sníží přesnost HbA1c jako ukazatele inzulinové rezistence.
Hladina inzulínu na lačno
Měření hladiny inzulínu po přesnění přes noc je praktický a účinný způsob detekce inzulínové rezistence. Jak tělo ztrácí schopnost metabolizovat glukózu, začínají stoupat hladiny inzulínu. Normální referenční rozmezí hladiny inzulínu na lačno je poměrně široké, 2,6 – 24,9 mcIU/ml, ale výzkum prokázal, že hladiny inzulínu na lačno nad 7 (některé zdroje uvádějí nad 6) jsou spojeny se významným zvýšením budoucího rizika metabolického syndromu a diabetu typu II.
U zdravých osob může být zvýšená hladina inzulinu nalačno indikátorem inzulinové rezistence. Inzulinová rezistence znamená, že buňky těla (například svalové, tukové a jaterní buňky) nereagují na inzulin tak efektivně, což vede k tomu, že glukóza nemůže vstoupit do buněk a zůstává v krvi.
Pankreas kompenzuje tuto rezistenci produkcí vyššího množství inzulinu, aby udržel normální hladiny glukózy v krvi. Proto se u osob s inzulinovou rezistencí často objevují zvýšené hladiny inzulinu nalačno, i když mají normální hladiny glukózy.
Pokud inzulinová rezistence přetrvává nebo se zhoršuje, pankreas musí produkovat stále více inzulinu. Toto zvýšené zatížení může vést k vyčerpání beta buněk pankreatu, které produkují inzulin a produkce inzulinu klesá. Tento pokles produkce inzulinu se projevuje, i když hladiny glukózy v krvi začnou stoupat, což vede k hyperglykemii. V této fázi, kdy pankreas již nemůže produkovat dostatek inzulinu k překonání inzulinové rezistence, se často diagnostikuje diabetes typu 2.
Test HOMA-IR (Homeostatic Model Assessment of Insulin Resistance)
Tento test měří, jak odolné jsou vaše buňky vůči inzulínu. Inzulínová rezistence, i když je obsah cukru v krvi v rámci přijatelných hodnot, naznačuje, že existuje možnost, že se vaše hladina cukru v krvi bude v budoucnosti zvyšovat. To je způsob, jakým HOMA-IR jde o krok dál než běžný test hladiny cukru v krvi, který dokáže pouze monitorovat váš cukrový stav a nebude schopen zjistit, zda je něco špatně, dokud nedojde ke zvýšení hladiny cukru v krvi. Naopak, HOMA-IR začne zvonit poplach hned poté, co zaznamená i nejmenší odolnost vůči inzulínu ve stadiu před-diabetes, abyste mohli podniknout potřebné kroky k prevenci plného rozvoje diabetu.
Skóre se vypočítává ze vstupních dat (hladina glukózy v plazmě na lačno a hladina inzulínu v plazmě na lačno) a můžete si jej spočítat online v dostupných kalkulátorech.
Jako jednoduchý a relativně snadno dostupný ukazatel je skóre HOMA-IR považováno za jedno z nejlepších a nejširšími studiemi ověřených hodnocení inzulínové rezistence a poskytuje přesné fyziologické hodnocení homeostázy glukózy.
Hodnoty HOMA-IR:
Normální hodnota: U zdravých jedinců se obvykle hodnota HOMA-IR pohybuje mezi 0,5 a 1,5.
Mírná inzulinová rezistence: Hodnota HOMA-IR mezi 1,6 a 2,9 může naznačovat mírnou inzulinovou rezistenci.
Výrazná inzulinová rezistence: Hodnota HOMA-IR vyšší než 2,9 indikuje významnou inzulinovou rezistenci.
Orální glukózový toleranční test (OGTT)
je diagnostický postup pro posouzení schopnosti těla metabolizovat glukózu a identifikaci diabetu nebo prediabetu. Klient musí být nalačno alespoň 8 hodin, po čemž mu je odebrána krev k určení hladiny glukózy nalačno. Následně vypije roztok obsahující 75 gramů glukózy a krev je odebírána ve stanovených intervalech, obvykle po 1 a 2 hodinách. Výsledky testu ukazují, jak tělo zpracovává glukózu, a pomáhají diagnostikovat normální metabolismus, prediabetes nebo diabetes na základě referenčních hodnot. OGTT je obzvláště užitečný při diagnostice gestačního diabetu u těhotných žen a při podezření na diabetes typu 2.
Je důležité mít na paměti, že výsledky OGTT mohou být ovlivněny různými faktory, včetně stravy, a je doporučeno konzultovat jakékoli změny v dietě s lékařem před provedením testu. Dodržování Low Carb diety může mít pozitivní vliv na kontrolu glykémie, ale může také vést k nejasnostem v diagnostice poruch metabolismu glukózy.
JAK OBNOVIT CITLIVOST NA INZULIN
- Nízkosacharidová dieta
Pokud trpíte inzulínovou rezistencí, je dobré vyzkoušet nízkosacharidovou dietu. Tím, že nekonzumujete sacharidy,do krevního oběhu vstupuje méně cukru a tělo tak má menší potřebu vytvářet inzulín a systém se vrátí do rovnováhy. Pokud potřebujete poradit s nastavením nízkosacharidového stravování či pomoci se závislostí na cukru, neváhejte se obrátit na naši poradnu!
- Přerušovaný půst
Existuje několik mechanismů, jak k tomu dochází. Buňky mohou zvýšit počet inzulinových receptorů na svém povrchu a tyto receptory mají spojení mezi inzulínem a půstem.
- Fyzická aktivita a cvičení
Svaly spalují glukózu pro energii. Čím více se hýbete, tím více glukózy svaly odebírají z krve pro energetické využití, což pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. A tím přímo snižujeme zátěž slinivky. Jakýkoli druh pravidelného pohybu pomáhá dostat hladiny inzulínu do normálu. Vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT, tady ovšem pozor při vysoké hladině kortizolu v těle, který bude glukózu při takovém tréninku zvyšovat), odporový trénink a kardiovaskulární trénink zlepšují využití glukózy a tím i citlivost na inzulín.
- Optimalizace spánku
Nedostatek spánku v krátkodobém horizontu zvyšuje hladinu glukózy a zhoršuje inzulinovou citlivost. Chronické poruchy spánku, jako je obstruktivní spánková apnoe, jsou rovněž spojeny se zhoršenou inzulinovou rezistencí. Jak si zajistit kvalitní spánek a jak funguje náš cirkadiánní rytmus, je podrobněji vysvětleno v tomto článku.
Výzkumy ukazují, že dočasná inzulinová rezistence se může objevit během období krátkodobého fyziologického a psychického stresu, jako jsou náhlá onemocnění nebo situace ohrožení. Tento jev by teoreticky mohl mít evoluční výhodu v určité fázi lidské existence, označované jako „adaptivní inzulinová rezistence“ (přirozeně se snižuje po odeznění krátkodobého stresu). Nicméně u chronického stresu, trvajícího dlouhou dobu, existuje vyšší riziko inzulinové rezistence a dalších zdravotních problémů, jako je zvýšený cholesterol, poruchy spánku či úzkosti.
- Omezení kouření
Některé studie potvrzují spojitost aktivního kouření s inzulinovou rezistencí a vznikem cukrovky. Kouření a inzulinová rezistence nebo diabetes tvoří neblahou kombinaci, a navíc kouření přímo zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění.
Střevní bakterie a další mikroorganismy v našem trávicím traktu hrají důležitou roli v regulaci metabolismu a určité druhy střevních bakterií mohou mít vliv na inzulínovou citlivost a mohou být spojovány s rizikem vzniku metabolických onemocnění, včetně inzulinové rezistence. Zde jsou některé z těchto bakterií:
Akkermansia muciniphila: Tato bakterie je známá svými potenciálními příznivými účinky na metabolismus. Některé studie naznačují, že její zvýšená přítomnost v trávicím traktu může být spojena s lepší inzulínovou citlivostí a sníženým rizikem vzniku metabolických onemocnění.
Bacteroides: Určité druhy bakterií z rodu bacteroides byly také spojovány s metabolickými parametry, včetně inzulinové rezistence. Některé studie naznačují, že jejich změny v populaci mohou mít vliv na metabolickou homeostázu.
Firmicutes a Bacteroidetes: Poměr mezi těmito dvěma hlavními skupinami střevních bakterií byl zkoumán v souvislosti s inzulinovou rezistencí a obezitou. Některé studie naznačují, že nerovnováha mezi těmito organismy může být spojena s poruchami metabolismu.
Clostridium: Některé druhy bakterií z rodu clostridium byly také spojovány s metabolickými parametry, včetně inzulinové rezistence. Jejich přítomnost a aktivita mohou ovlivňovat metabolické procesy v těle.
ZÁVĚREM
Závěrem lze říci, že inzulínová rezistence představuje závažný zdravotní problém, který může vést k rozvoji diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění, metabolických poruch a nespočtu dalších závažných chronických obtíží. Včasná diagnostika a individuální intervence jsou klíčové pro prevenci těchto komplikací. Zdravý životní styl, zahrnující vyváženou stravu a pravidelnou fyzickou aktivitu významně přispívají ke zlepšení citlivosti na inzulín. Důležitá je také edukace a spolupráce se zdravotnickými profesionály, kteří mohou poskytnout individuální doporučení k minimalizaci rizik spojených s inzulinovou rezistencí. Prevencí a efektivním zvládáním inzulínové rezistence můžeme významně snížit riziko závažných onemocnění a zlepšit celkovou kvalitu života.
ZPRACOVAL
specialista na výživu a prevenci
POZNÁMKA
Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
ODKAZY
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Odkazy a zdroje zašleme na vyžádání na mail. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Infografiky a kreslené obrázky podléhají autorským právům.